OTTO WICHTERLE
“čočkostroj” jednoduché
zařízení na výrobu kontaktních
čoček
Dr. techn. Ing. Otto Wichterle, DrSc. (1913–1998) se řadí mezi vynikající české vědce, kteří byli uznáváni doma i v zahraničí.
Jeho odborným zaměřením byla oblast organické a makromolekulární chemie.
Otto Wichterle se zabýval syntézou hydrofilních gelů s cílem najít vhodný materiál pro oční implantáty. Společně s chemikem Drahoslavem Límem připravili průhledný hydrogel poly(2-hydroxyethyl-methakrylát). Z tohoto hydrogelu se Wichterlemu podařilo vyrobit měkké kontaktní čočky, které měly řadu předností ve srovnání s dosud používanými tvrdými kontaktními čočkami.
hydrogel poly(2-hydroxyethyl-methakrylát); Akademie věd (MÚA)
Hydrogely
a kontaktní čočky
Světové uznání přinesly Wichterlemu hydrogely – polymery, ze kterých bylo možno vyrobit měkké kontaktní čočky. Hydrogely jsou trojrozměrné zesíťované polymery, schopné přijímat vodu až do určitého rovnovážného stupně. Svými vlastnostmi jsou podobné živým tkáním, jsou proto vhodné pro řadu aplikací v lékařství. Ve zbobtnalém stavu si zachovávají pružnost a pevnost.
Čočkostroj
Prototyp čočkostroje, který se nachází ve sbírkách Národního technického muzea; NTM, foto Kateřina Uksová
Na Vánoce roku 1961 sestavil pomocí stavebnice Merkur (Meccano) svých synů strojek na výrobu čoček, který nazval „čočkostroj“. Zařízení poháněl dynamem z jízdního kola, zapojeným na zvonkový transformátor. Z monomerní směsi se v rotujících formách vytvořil kapalný meniskus – tvar budoucí čočky, který byl polymerizací fixován do výsledného produktu s velmi tenkými okraji. Vyrobil první měkkou kontaktní čočku. Dnes je výroba kontaktních čoček průmyslovým odvětvím a kontaktní čočky se staly běžným spotřebním artiklem pro milióny lidí.
1962年に初めて成形された百万枚のレンズの一部が入った瓶、NTMコレクションで発見 写真提供：NTM 写真：カテジナ・ウクソヴァー
„Wichterleho vynález měkké kontaktní čočky byl převratný. Ani zkušení experti nebyli schopni takovou čočku v oku na první pohled vůbec objevit. Dramatická prezentace jejích vlastnosti, kterou profesor Wichterle rád a často předváděl (ostatně tímto vystoupením ohromil i americké licenční partnery v roce 1964), uváděla experty ve své době doslova v úžas. Wichterle si obvykle čočku vyndal z oka, hodil na zem, pošlapal podrážkou, následně ji však ze země sebral, mechanicky a posléze v ústech očistil – a vsadil neporušenou zpět do oka. Tyto fascinující vlastnosti (ač rozhodně nelze doporučit je tímto způsobem testovat) mají i čočky dnešní. Jejich výroba však od dob merkurových čočkostrojů velmi pokročila.“
