Jaroslav Heyrovský
Jaroslav Heyrovský (1890–1967) byl profesorem fyzikální chemie na Karlově Univerzitě v Praze. V roce 1922 uveřejnil práci o elektrolýze se rtuťovou kapkovou elektrodou a v roce 1925 s japonským spolupracovníkem Masuzo Shikatou sestrojili přístroj k záznamu závislosti stejnosměrného proudu na napětí s touto elektrodou, který nazvali polarograf. V roce 1959 byl Jaroslav Heyrovský vyznamenán Nobelovou cenou „za objev a vývoj polarografické metody“.
Jaroslav Heyrovský; NTM
Polarografie
Polarografie je analytická metoda, která umožňuje současně kvalitativní i kvantitativní stanovení látek v roztoku. Polarograf je přístroj pro elektrochemickou analýzu, při které se určuje přítomnost a koncentrace redukovatelných nebo oxidovatelných neznámých látek. Základem metody je měření závislosti elektrického proudu na napětí na dvojici elektrod, které jsou ponořené do roztoku, v němž probíhá elektrolýza. Na výsledné polarizační křivce se objevují tzv. vlny. Výška vln je mírou koncentrace látek rozpuštěných v roztoku a jejich poloha udává druh těchto látek.
Originální polarograf prof. Jaroslava Heyrovského, který navrhl ve spolupráci se svým japonským žákem M. Shikatou v roce 1924. Jde o jeden z pěti přístrojů, které vyrobili v dílně Fyzikálního ústavu mechanikové Metoděj Ineman a František Peták. Tyto přístroje byly jediné existující polarografy do r. 1929, kdy vyšel z dílny V. a J. Nejedlých první model polarografu na elektrický pohon; NTM
Nobelovu cenu za objev a vývoj polarografické metody.
Zlatá Nobelova medaile, udělená Jaroslavu Heyrovskému v roce 1959. Líc medaile představuje portrét Alfreda Nobela. Na rubu je postava ženy, podobná bohyni Isis, vystupující z oblaků a držící roh hojnosti v pravé ruce. Génius vědy nadzvedává svou rukou závoj z její tváře; Akademie věd (MÚA)